Mé nové irské 'doma'

Opravdu jsem nevěřila, že již ve čtvrtém článku vám budu moci představit svůj nový irský domov! Ano, rodinka, ze které jsem byla tolik nadšená, se pro mě rozhodla :-) Navíc jsem to dostala jako dárek pod stromeček, napsali mi to 24. večer! Jen tak jsem si zaskočila na mail a tam na mě svítil jeden od nich. Napsali mi to moc krásně, radost jsem měla takovou, že jsem mail dočetla jen do půlky, resp. do věty, kde se mě ptali, jestli bych chtěla být jejich další au-pair a potom jsem začala nadšeně skákat a křičet po domě :-) Jedna z posledních vět byla, že doufají, že přijmu jejich nabídku, tak tady opravdu nebylo o čem přemýšlet! Od první zprávy na APW jsem z nich měla dobrý pocit, který se s další zprávou a Skype hovorem jen umocňoval. Ještě před rozhodnutím mě požádali o reference od Cate a já jsem je též požádala o mail na jejich bývalou au-pair (odjížděla od nich těsně před Vánoci), která mi odepsala během jednoho dne a o rodince jsem četla jen samé krásné věci, což potvrdilo moje skvělé pocity z nich. Cate o mně prý také psala hezky, a tak už asi nic nebránilo tomu rozhodnutí :-) Momentálně jsou na Vánoce v Americe (hrozně rádi tam jezdí s tatínkovo rodinou), takže naše konverzace je trochu omezenější, ale hned jak přijedou, budeme si volat ještě jednou a já poznám dětičky. Brzy bychom se měli domluvit na příjezdu, alespoň v to doufám, protože bych si ráda koupila letenku co nejdřív. Odjíždět budu začátkem března. A jak tedy moje nová host rodina vypadá? Prozatím jsem zvolila jiná jména v rámci zachování soukromí rodiny.
Budu se starat o dvě děti, šestiletou Sarah a dvouletého Harryho, rodiče se 'jmenují' Beth a Samuel. Bydlí v severní části co. Kildare, což mi přijde jako moc fajn lokalita, protože je to celkem blízko k Wicklow Mountains (miluju hory), kousek k lesoparku (!!), kousek do Dublinu, což není úplně k zahození, i když větší města nějak extra nemusím a spokojenější jsem na vesnici v přírodě; a taky je to na trase autobusu i vlaku do západního Irska, kam se chci hrozně moc podívat a strávit tam alespoň pár dní. K moři to zas tak blízko není, ale to asi přežiju, nemůžu mít všechno :-) Sarah chodí do školy, takže tu uvidím vždycky ráno a pomůžu se 'school run', potom s maminkou odjede do školy (ve výjimečných případech se mnou) a já zůstanu doma s Harrym. Některé dny v týdnu má aktivity jako 'play&music group', kam ho budu mít za úkol odvézt. Ano, uhodli jste, budu řídit :D Jsem na to hodně zvědavá! Trochu se toho bojím, ale snad si rychle zvyknu. Řízení mám ráda a myslím, že mi i celkem jde, tak to snad nebude takový problém. Auto mi bude k dispozici i pro osobní potřebu, což je super pro cestování po neznámých místech (ti, kdo znají irskou veřejnou dopravu ví, o čem mluvím), ale musím se roďky ještě zeptat, jestli mají kolo, to bych radši na kratší vzdálenosti :-) Odpoledne vyzvednu Sarah ze školy (někdy přijede s mamčou) a buď se jede na aktivitu, nebo domů si udělat úkoly a hrát si do cca 4-5:00 pm, kdy přijede Beth a já mám volno, resp. ještě pomůžu s večeří a tak. Co se týče domácích prací, budu mít na starost klasiku - úklid po dětech, úklid po jídle, jednou týdně vysát a vytřít a prát, když bude potřeba. Znovu žádné žehlení, hurá!!! Beth to stejně jako Cate přijde zbytečné, mně taky, výborně :D A abych nezapomněla, mají ještě pejska a slepice :-)) Pejsek je tříletý zlatý retrívr Bailey, za což jsem moc ráda! Nebudu ho mít na starosti, ale stejně s ním ráda budu chodit na procházky co nejčastěji to půjde. To je, tuším, více méně všechno.
Abych to všechno neměla tak jednoduché, včera se mi ozvala ta rodina, co se zná s Cate. Oni se mi ozvali už před několika dny s tím, že bohužel potřebují au-pair od ledna nebo února a do března čekat nemůžou, jenže se jim ozvala jejich bývalá au-pair, že by k nim přijela na ledena a únor, což znamená, že bych mohla v březnu v pohodě přijet. Ale svoje rozhodnutí už nebudu měnit. I když by tahle rodina asi byla větší jistota toho, že se tam budu mít hezky a úkoly bych měla podobné, ještě jsem s nimi nemluvila po Skype a navíc bydlí v lokalitě, kterou už mám jakžtakž objevenou. Samozřejmě jsem nad tím dost přemýšlela, ale jednou už jsem se rozhodla pro 'mojí' rodinu a chtěla bych u toho zůstat. Věřím, že to tak bude dobře :-)
Myslím, že to je vše, co jsem dnes měla na srdci, tak vám přeji pokojné doprožití svátků a prázdnin, ať už jste kdekoliv!

NADŠENÍ

Ale obrovský!!! První rodina byla v pohodě, byli milí, ale znáte to, nijak to nezajiskřilo a bylo to trochu napjatý, bavili jsme se čistě jen o au-pairování a nic kolem toho. ALE! Druhá rodina je naprosto fantastická! Jen pro připomínku, jedná se o rodinu z co Kildare s jednou holčičkou (6,5) a jedním chlapečkem (2,5). Mluvili jsme spolu přibližně 45 minut, pokecala jsem si jak s mamkou, tak s taťkou a oba byli hrozně moc fajn. Tatínkovi se chtělo spát, tak potom odešel, ale prý ještě říkal, že jsem 'really nice' :-) Hovor probíhal ve velmi přátelském duchu, nejdřív jsme si povídaly o tom, jak se mi v Irsku líbilo minule, kde jsem byla, co jsem navštívila, jestli jsem tu měla nějaké kamarádky apod. Potom se mě mamča ptala, co s dětma ráda dělám a jak vypadal můj běžný den s holkama loni v létě. Tak jsem jí to popsala a byla nadšená, prý by si něco takového představovala. Dál jsme se bavily tak střídavě, chviličku o práci, potom se hovor stočil na úplně jiné téma a celkově to bylo prostě na pohodu. Na konci jsme se obě shodly na tom, že to byl zatím náš nejlepší hovor, což mě neskutečně potěšilo!!! Jedou teď na Vánoce do Ameriky, takže to bude s komunikací trochu složitější, ale prý se budou snažit chodit na mail co nejčastěji, abychom mohli být v kontaktu. Ještě mě požádali o reference, tak jsem jim předala mail na Cate a já jsem zase napsala jejich au-pair. Jsem zvědavá na odpověď :-) Nejvíc jsem ale zvědavá, jak to celé dopadne! Hrozně bych si přála k nim jít, ptala jsem se snad úplně na všechno a zatím s ničím nemám problém! Ještě jsem sice nemluvila s tou rodinou, co se zná s Cate, ale nějak pořád nereagují a čekat na ně určitě nebudu, kdyby se náhodou tahle rodina rozhodla, že by mě chtěli. Možná si někdo říká, že bych udělala blbost, kdybych se rozhodla hned pro druhou rodinu, se kterou jsem mluvila po Skype, ale mám z nich fakt výborný pocit. Bydlí na vesnici, ale kousek od menšího města a taky kousek od Dublinu, kde by určitě bylo možné se zapsat na kurzy irštiny, kterou se teď učím a chci v tom pokračovat (nehledě na to, že mamča je učitelka a irsky umí, takže bych v podstatě ani nemusela!), mají pejska, nepřehání to s úklidem, jejich au-pair se k nim vrací kdykoliv můžou, oni svoje au-pair jezdí navštěvovat,... Prostě mi držte palce, ať to vyjde! :-) 

Jelikož je zase skoro jedna ráno a já poslední dobou moc nespala, myslím, že to jako krátká reflexe dnešních dvou hovorů stačí. Uvidíme, co se bude dít dál, I will keep you posted! Dobrou noc! Jo a omlouvám se, že rodiny nazývám jen 'rodiny', může v tom být asi trochu zmatek, ale nechci uveřejňovat jejich jména. Možná pro ně vymyslím nějaká krycí :-)) 

Busy with Skype calls

Zatím stále žijeme a pokud se na tom nic nezmění do 21:00, mám svůj první Skype hovor a hned potom ve 22:00 další! První hovor bude s rodinou zmiňovanou v minulém článku, a to z co Mayo. Rodina, která se zná s Cate, se ještě neozvala, ale včera pozdě večer mi napsala jedna úžasná rodina, bydlí v co Kildare, mají dvě děti, chlapečka 2 a půl roku a holčičku 6 let. Jsem z nich hrozně nadšená, mají kilometrový text na profilu a ještě k tomu mi poslali další kilometrový info sheet mailem. Píšu si s mamčou, která je neskutečně milá, myslím, že jsme si fakt padli do oka, což mi napsala i ona :-) Ale uvidíme, jaké to bude po dnešním hovoru. Teď jsem ještě pořád v Praze a už musím jít balit, abych stihla vlak. Tak to jen takový kraťoučký článek, abych se s váma podělila o těšení se :-) Držte palce, ahoj večer/zítra!

Brzy znovu na cestách

Tušila jsem, že tento moment jednou přijde. Že budu znovu zběsile kontrolovat e-mail. Že budu zakládat nový blog. Ale netušila jsem, že přijde tak brzo. Ti, jež mě doprovázeli na mé cestě minulé a občas si ještě vzpomněli, si možná pamatují, že bych vlastně teď měla být studentkou anglistiky FF UK v Praze. To asi pořád jsem. Jenže... Posledně jsem zmiňovala, že mě studium anglistiky naplňuje. To byl 19. říjen 2012, přesně dva měsíce zpátky. Za to jsem dodala větu, že je to po dvou týdnech studia možná odvážné tvrzení - bylo. Angličtinu miluji a na tom se asi nikdy nic nezmění, ale tento obor bohužel není jen o jazyku. Naší skoro až hlavní náplní je rozebírání básní a psaní esejí, což může znít hrozně krásně - mně to ostatně krásně znělo, ale ve skutečnosti mě to neskutečně unavovalo, stresovalo, nebavilo. Jak šel semestr dál, uvědomovala jsem si, že mi škola dělá menší a menší radost, že si začínám připadat zbytečně, nemám motivaci budoucího povolání, protože je z tohoto oboru špatné uplatnění, atd. atd. Nastaly tedy těžké týdny plné rozhodování se. Dnes přesně ve 3:00 ráno jsem udělala to finální rozhodnutí. Jaké bylo, to už je všem asi jasné... Na jednu stranu se mi hrozně ulevilo, ale na druhou stranu se mi některé předměty a hlavně lidi nechce opouštět. Nová rozhodnutí a nové životní cesty s sebou vždy nesou nějaký risk a já se rozhodla, že to prostě zkusím. Chci odjet na půl roku do Irska jako au-pair a mezitím se přihlásit na speciální pedagogiku a možná ještě na nějaké další obory. Pokud mě vezmou, od října nastoupím znovu do školy, kde budu snad už konečně šťastná. Pokud mě nevezmou... kdo ví. Možná si teď říkáte, že jsem absolutní blázen. Opouštět školu po třech měsících, kde mě přecijenom něco bavilo, opouštět Prahu, kde už jsem se zabydlela, opouštět přátele, rodinu... To všechno jen proto, abych se vrhla do absolutního neznáma v podobě Irska a nové školy. Vždycky ve mně byl kousek dobrodruha. Snažím se tedy překonat strach z opuštění jistot, které mě povětšinou nedělají šťastnou. Věřím, že každá naše cesta v životě má svůj důvod a je správná.

Jaká tedy bude moje zelená cesta? To je prozatím ve hvězdách. Ozvalo se mi několik rodin, přičemž dvě se mi líbí. U obou je ale problém, že zatím neví, jestli na mě budou moci čekat do března. První rodina byla naprosto neskutečná "náhoda". Na APW na mě vyskočilo, že mám jednu novou zprávu. Ještě před přečtením jsem si otevřela profil rodiny, začetla jsem se a jak tak čtu a čtu, zjišťuji, že rodinu znám! Pamatujete si někdo, jak jsem tenkrát v létě byla venku s estonskou holčinou Tiiu? Pokud ne, nevadí, stačí jen vědět, že byla jejich au-pair! A kde jsem na ní dostala kontakt? U Cate, protože tyhle dvě roďky se docela hodně přátelí. V tu dobu, co jsem byla u Cate, se jim akorát narodilo miminko, holčička :-) Když jsem to četla, málem jsem spadla ze židle. Samozřejmě jsem okamžitě odepsala, protože vím, že Tiiu se u nich moc líbilo a mně se jejich profil také hodně líbí, ale čekám právě na odpověď ohledně března. Ve své první školní krizi jsem totiž měla profil na APW s datem odjezdu únor, tak se mi ozvali, ale nevím, jak to teď bude s březnem, uvidíme. Mají dva chlapečky 3 a 5 let a holčičku 17 měsíců :-) A taky pejska a kachnu! Fakt vypadají skvěle. Druhá rodina je z co. Mayo, což je taky super, západní Irsko jsem chtěla poznat a mají čtyřletou a roční holčičku a tříletého chlapečka. I oni vypadají moc mile! U nich by to s březnem prý možná šlo, kdyby k nim přijela jejich bývalá au-pair na asi měsíc a půl, ale nejprve se s ní musí domluvit. Budeme si domlouvat Skype hovor, tak jsem zvědavá :-) Samozřejmě jsem sama psala několika rodinám, ale žádná se zatím neozvala. Ono jich moc na ten březen ještě není, všichni chtějí leden/únor, to jich je hromada. Nechme se překvapit, kam mě vítr zavane...