2 dny do odjezdu

Ano, čtete správně. Zbývají mi pouhé dva dny do odjezdu. Jak se cítím? Těším se, ale zároveň se i dost bojím. Kupodivu nemám strach, že by se mi u rodiny nelíbilo, protože z nich mám fakt výborný pocit a skoro můžu říct, že by se mi tam nic zlého dít nemělo. Michelle (rozhodla jsem se používat normální jména, ničemu to neuškodí, fotky dětí ale nebudou) mi dnes napsala dlouhatánský mail o tom, jaké jsou děti při seznamování, jak k nim mám poprvé přistupovat a tak, za což jsem fakt vděčná. Přiložila k tomu ještě podrobný týdenní rozvrh, což je taky super, ale zároveň mě to právě trochu děsí. Budu toho muset zvládat mnohem víc než u Cate - dělat s Laurou úkoly, vozit obě děti na aktivity a ze školy/do školy, koordinovat Calebův a Lauřin čas,... No, prostě se bojím, že to nezvládnu a rodina se mnou nebude spokojená. Ale to je asi normální, myslím, doufám. Na druhou stranu jsem hrozně ráda, že budu mít k dispozici auto a tím pádem více možností co se týče mnou iniciovaných aktivit. Kdo zná Irsko, ví, že bez auta se prostě z té vesnice do města s dítětem nedostane a já jsem vážně ráda, že nebudu muset být omezená pouze na dům a zahradu. V okolí je prý hodně hřišť a různých míst, kam se dají vzít děti a já budu mít možnost si plánovat takzvaná 'playdates', což je prostě jen to, že se domluvím s jinou au-pair a jejím dítětem, někde se sejdem a děti si hrajou :-) Tak uvidíme, snad to všechno budu zvládat.
V sobotu si pro mě rodinka přijede na letiště, ukáže mi z auta pár míst, pak se asi zřejmě navečeříme, prohlídneme dům a tak a hned večer půjdu poprvé řídit, uááá! Pojede se mnou Derek a bude to jen asi taková krátká oťukávačka, protože od úterka už to prostě budu muset zvládat. V neděli asi taky ještě pojedeme, v pondělí se mnou bude Derek doma, aby mi ukázal, kde má Laura školu, Caleb Gymboree class a celkově mi pomohl s prvním pracovním dnem. Pondělí je zároveň jediný den, kdy budu muset vařit večeři pro celou rodinu, takže jsem vážně ráda, že mi s tím Derek napoprvé pomůže! Od úterka už budou oba rodiče v práci, ale Michelle se mnou bude jezdit na všechny odpolední aktivity dětí, aby mě s tím vším seznámila. Vůbec nevím, jestli se potkám se současnou au-pair, ale byla bych za to docela ráda, zaprvé je to Slovenka a zadruhé by bylo fajn s ní chvíli pobýt a předat si nějaké tipy :-)
Vážně nemůžu uvěřit tomu, že už je to tady. Vždyť jsem na to čekala skoro 3 měsíce! Neuvěřitelně rychle to uteklo a vím, že i ten půlrok tam hrozně rychle uteče. Ale zatím jsem na začátku a doufám, že je na co se těšit.