První zelený víkend

MILUJU TO TADY!
Tak. To asi mluví samo za sebe. Ale zkusím to hezky popořadě :-)
Sobota se nesla ve znamení emocí, loučení s rodinou a zvířectvem se samozřejmě bez slz neobešlo, ale o tom není třeba se nějak rozepisovat, známe to všechny/všichni. Na let jsem se těšila, ale bohužel se se mnou Praha loučila krásným irským počasím, takže celou dobu nebylo vidět zhola nic. Vyfotila jsem pár fotek, foťák zklamaně zandala do brašny a snažila jsem se usnout. Vůbec mi to nešlo a nešlo a nešlo.... a jaké bylo moje překvapení, když mě probudilo hlášení letušky, ať se připoutáme, že za chvíli přistáváme. To mě dokonale probralo, zaprvé jsem se těšila na přistání a zadruhé jsem byla nervózní ze setkání s rodinou. Budu se jim líbit? Nebudou se mě děti moc bát? Nebudu kecat kraviny? Nebudu si špatně zapínat svetr? Nevím, jestli jsem jediná, ale fakt jsem před těmahle setkáníma 'superanxious', jak by řekl Caleb :-)) Moje sebevědomí si v tu chvíli bere dovolenou a nechává mě v tom pěkně máchat. Ta největší nervozita samozřejmě opadla po několika minutách; roďka přijela malinko později, takže jsem měla čas si trochu prožít to, že jsem opravdu zpátky v Irsku a na letišti v Dublinu. Neodolala jsem a symbolicky jsem šla do Sparu, kde jsem si předloni koupila svojí první věc v Irsku - pomerančovou minerálku - a koupila si ji i letos :-) Po chvíli se rodina vynořila ze dveří, poobjímali jsme se, pozdravili, děti si zajezdily na jezdících schodech a šlo se do auta. Už od první chvíle bylo všechno hrozně na pohodu, cesta úplně úžasná. Laura hrozně chtěla sedět vedle mě, což mě nesmírně potěšilo, takže jsem seděla mezi dětma na zadní sedačce a oba se překřikovali, aby mi první mohli říct to, co měli na srdci. Michelle s Derekem se mi snažili trochu popsat cestu, ale moc to nešlo, protože jsem nutně potřebovala vědět, kolik houpaček je na zahradě, kde se nachází trampolína, kde bydlí pejsci.... :D Ale bylo to fakt krásný, nebylo to vůbec, že by zlobili. Dojeli jsme domů, dali jsme si večeři a Laura s Calebem a Michelle mě prováděli po domě. To se ani nedá popsat! Jenom WOW. Mám moc krásnej pokoj, dozelena :-) Hodně dřeva, takový uklidňující. Celkově je v domě hodně dřevěných věcí. Po prohlídce pokoje přišla věc, na kterou jsem byla zvědavá a které jsem se bála snad nejvíc - řízení. Ještě ten den jsme šli s Derekem řídit, abych se do toho hned dostala a mohla už v týdnu vozit Lauru a Caleba. Vlezla jsem si za ten volat a říkala si, že tohle je totální šílenství :D Derek mi nejdřív ukázal, co kde je a potom jsem měla vycouvat z parkovacího místa a vydat se na cestu. Hezky jsem si zmáčkla tu spojku a hrábla pravou rukou... do dveří. Tak jsem se tak tiše usmála, vystřídala ruce a už se jelo. Teda... ještě jsem zapomněla vyhodit ruční brzdu. V našem autě doma jí totiž máme rozbitou, takže jsem si zvykla jí vůbec nepoužívat. Po těhle pár karambolech jsem se relativně úspěšně vydala na silnici. No, nebudu to nějak dlouze popisovat, párkrát mi to chcíplo, protože se mi to v tý palici nějak všechno pomotalo, párkrát jsem měla pocit, že to protijedoucí auto do nás 100% nabourá, a tak... :-) Kruháče jsou lehčí, než jsem si myslela, když už člověk jede nalevo, je prostě logický jet na kruháči po směru hodinových ručiček. Horší je odbočování z nějakých menších silnic na větší, kde se člověk musí rozhlídnout - chvíli mi trvá si uvědomit, na kterou stranu se mám vlastně koukat a kteráže je ta levá. Ale to se asi časem vsákne. Dneska už to bylo o dost lepší, nechcíplo mi nic, nenajížděla jsem napravo a víc jsem si to užívala, tak to snad půjde. :-) Po řízení jsme byli ještě s Ani (bývalá aupair) všichni v obýváku a bylo to hrozně fajn, dlouho jsme si povídali a vůbec jsem se necítila nějak nově nebo nechtěně nebo tak. Šla jsem nahoru někdy o půlnoci, protože jsem byla fakt šíleně unavená, jinak bych tam ještě zůstala. Ráno jsem mohla vstát jak se mi chtělo, ale moc jsem si nepospala, nějak to nešlo. Po vybalení jsem si dala k snídani tousty s nutellou, áááá :-) a celý den se nesl v takovém docela poklidném duchu. Ráno jsme si hráli s dětma, Laura vyráběla přáníčko pro kamarádku, Caleb si hrál s duhovkama,... Oběd byl moc dobrej, ano, čtete dobře! Vy, co znáte Irsko a víte, jak se tu vaří... :D To mě asi u Michelle nečeká, bylo to fakt výborný, špagety s nějakou omáčkou a k tomu obalený kuře. Zní to divně, ale nebylo! Po obědě jela Laura na oslavu narozenin té kamarádky a Derek jel odvézt Ani na letiště, takže jsme zůstali s Michelle a Calebem sami doma. Michelle mi pořádně ukázala důležitá místa v domě, povídala mi o dětech a běžných dnech, o minulých au-pairs, o všem možném. Skákali jsme s Calebem na trampolíně, koukali na Krtečka, kterého si zamiloval, jupí :-) a blbli v obýváku. Na návštěvu přijela Michelle sestra se svým manželem, tak už začínám poznávat rodinu, to je vždycky hrozně hezký. Čekají mimčo, tak se těším :-) Večer jsem šla znovu řídit a doteď jsem si povídala s rodičema. Michelle mi ukazovala fotky různých míst v Irsku, domu, rodiny a tak a potom jsme mluvili o zítřku. Mám z toho trochu nervy, ale snad to zvládnu a nebudu plést moc věcí. Michelle bude se mnou doma, ale prý bude spíš tak zastrčená a jenom "po ruce", abych si na tu denní rutinu zvykala už rovnou. Tak uvidíme :-)
Jak už jsem psala, vážně jsem si to tu hned zamilovala. Děti jsou úžasný, samozřejmě občas něco nechtějí dělat, nebo se hádají, ale většinu času jsou to fakt zlatíčka! Caleb je hrozně vtipnej a Laura chytrá malá slečna :-) Rodiče jsou bezkonkurenční, pejsci to jenom krásně dotváří. Zatím vše vypadá fakt nádherně, tak doufám, že se brzy neprobudím s rukou v nočníku nebo tak něco. Ale co vím, všechny dosavadní au-pair (dvě) to tu naprosto milovaly a myslím, že já nebudu výjimka. Teda, už teď nejsem :-) Ale leccos se ještě může změnit. No, nechme se překvapit ;-) See you soon!

Krásný výhled, že?

Bailey a Bella (štěně) :-)

A abych nezapomněla, dnes nám zde ráno pršelo, pak asi dvě hodiny svítilo sluníčko, potom foukal šílenej vítr, potom sněžilo, pak zase vítr a teď zase sněží. Welcome to Ireland :-)

Naposledy z Čech

Přesně za pět hodin a třicet minut se bude z pražského letiště odlepovat letadlo, ve kterém budu sedět já. Nějak mi to vůbec nedochází! Když jsem jela na léto, den před odletem jsem probrečela, najednou se mi vůbec nechtělo a hrozně jsem si všechno uvědomovala - tentokrát vůbec. 

Ono mě to asi ale za chvíli praští, až budu naposledy hladit pejsky a potkany. Uá, tak ahoj v Irsku!

2 dny do odjezdu

Ano, čtete správně. Zbývají mi pouhé dva dny do odjezdu. Jak se cítím? Těším se, ale zároveň se i dost bojím. Kupodivu nemám strach, že by se mi u rodiny nelíbilo, protože z nich mám fakt výborný pocit a skoro můžu říct, že by se mi tam nic zlého dít nemělo. Michelle (rozhodla jsem se používat normální jména, ničemu to neuškodí, fotky dětí ale nebudou) mi dnes napsala dlouhatánský mail o tom, jaké jsou děti při seznamování, jak k nim mám poprvé přistupovat a tak, za což jsem fakt vděčná. Přiložila k tomu ještě podrobný týdenní rozvrh, což je taky super, ale zároveň mě to právě trochu děsí. Budu toho muset zvládat mnohem víc než u Cate - dělat s Laurou úkoly, vozit obě děti na aktivity a ze školy/do školy, koordinovat Calebův a Lauřin čas,... No, prostě se bojím, že to nezvládnu a rodina se mnou nebude spokojená. Ale to je asi normální, myslím, doufám. Na druhou stranu jsem hrozně ráda, že budu mít k dispozici auto a tím pádem více možností co se týče mnou iniciovaných aktivit. Kdo zná Irsko, ví, že bez auta se prostě z té vesnice do města s dítětem nedostane a já jsem vážně ráda, že nebudu muset být omezená pouze na dům a zahradu. V okolí je prý hodně hřišť a různých míst, kam se dají vzít děti a já budu mít možnost si plánovat takzvaná 'playdates', což je prostě jen to, že se domluvím s jinou au-pair a jejím dítětem, někde se sejdem a děti si hrajou :-) Tak uvidíme, snad to všechno budu zvládat.
V sobotu si pro mě rodinka přijede na letiště, ukáže mi z auta pár míst, pak se asi zřejmě navečeříme, prohlídneme dům a tak a hned večer půjdu poprvé řídit, uááá! Pojede se mnou Derek a bude to jen asi taková krátká oťukávačka, protože od úterka už to prostě budu muset zvládat. V neděli asi taky ještě pojedeme, v pondělí se mnou bude Derek doma, aby mi ukázal, kde má Laura školu, Caleb Gymboree class a celkově mi pomohl s prvním pracovním dnem. Pondělí je zároveň jediný den, kdy budu muset vařit večeři pro celou rodinu, takže jsem vážně ráda, že mi s tím Derek napoprvé pomůže! Od úterka už budou oba rodiče v práci, ale Michelle se mnou bude jezdit na všechny odpolední aktivity dětí, aby mě s tím vším seznámila. Vůbec nevím, jestli se potkám se současnou au-pair, ale byla bych za to docela ráda, zaprvé je to Slovenka a zadruhé by bylo fajn s ní chvíli pobýt a předat si nějaké tipy :-)
Vážně nemůžu uvěřit tomu, že už je to tady. Vždyť jsem na to čekala skoro 3 měsíce! Neuvěřitelně rychle to uteklo a vím, že i ten půlrok tam hrozně rychle uteče. Ale zatím jsem na začátku a doufám, že je na co se těšit.

Děťátka robátka

Nedávno jsme měli s rodinou další Skype hovor a tentokrát jsem poznala i děti! Sarah i Harry (ty krycí jména mě docela nebaví :D) se samozřejmě nejdřív styděli, ale jakmile došla řeč na štěňátko, oba se osmělili a dělali kraviny :-) Jo, to jsem ještě nezmínila - roďka si někdy v půlce ledna pořídila dalšího pejska!!! Dvouměsíční fenečku zlaťáka Bellu, jupí! Už se fakt moc těším na procházky a jsem hrozně ráda, že má rodina psy. Bez zvířat by mi bylo fakt těžko a počet psů mi bude aspoň trochu připomínat ty moje (i když doma mám ještě o jednoho víc). Beth jsem psala, že svoje psy učím různé triky, tak hned říkala, že to můžu zkusit i s Baileym a Bellou, že obzvlášť Bailey je dost temperamentní a není moc vycvičenej a Bella je zatím celkem klidná, ale taky hravá a tak. To je pro mě taková trochu výzva, že je Bailey nevycvičenej, tak jestli se mi to povede :-) Ale zpátky k hovoru, Bellu jsem tedy viděla a zaběhli jsme i do pokojíků dětí. Oba mi ukázali svoje oblíbené hračky, za což jsem byla moc ráda, protože mám aspoň nápady na dárky! Sarah miluje sněžící těžítka, takže se na nějaké mrknu, akorát se trochu bojím, že to bude moc těžké :D Jinak miluje princezny, takže omalovánky a knížka to jistí. Přemýšlím ještě o něčem kreativním a místo knížky možná vezmu třeba foukací fixy. To jsem jako malá milovala! Harry miluje Mickey Mouse a piráty, tak to budou taky určitě omalovánky a buď knížka nebo DVD s Krtečkem, to si neodpustím :-) Ještě uvidím, na to je zatím čas. Dneska jsem Harrymu malovala přáníčko a zítra budu posílat dárek, má totiž příští týden třetí narozeniny. A koncem března Sarah, tak nás čeká birthday party ;-) Hovor se po ukázání pokojů nesl v dost divokém duchu, protože měli akorát návštěvu, asi tři sestřenice a bratrance, takže se spíš řádilo a já povídala víc s Beth než s dětma. Rovnou mi bylo představeno pár dalších prcků, ale všichni na mě jenom koukali a moc nevěděli, co to znamená :D Harry byl unavenej, tak byl u Beth a povídala jsem si aspoň s ním. Říkal mi, co dostal k Vánocům, jak si je užil, co bude dělat další den, co má rád a tak. Sarah pak ke konci přišla a dělala blbosti, ale stejně už se brzy zavelelo ke spánku, tak jsme si s Beth slíbily další hovor za trochu klidnější atmosféry a všichni jsme si řekli dobrou :-) Bylo to moc moc fajn a fakt se na rodinku hrozně těším! Abych nezapomněla, mluvila jsem chviličku i se slovenskou au-pair, kterou tam mají teďka do března a i ta říkala, že jsou nejlepší a ať se tam těším :-)
Zkouším si hledat nějaké pravidelnější aktivity, ale moc mi to nejde. Chtěla bych jezdit na koni, ale našlo mi to jen jednu stáj relativně kousek od místa, kde budu bydlet, ale ta cena - €35 za hodinu, to se snad zbláznili!!! Tak jsem si říkala, že s tímhle asi počkám až na místo a třeba k někomu přímo zaskočím, spíš někam, kde mají jen pár koní, nic velkýho... Uvidíme. Taky si hledám kurzy irštiny, ale vypadá to, že na ně budu muset jezdit do Dublinu, z čehož nejsem úplně nadšená, ale co se dá dělat. Beth sice irsky umí, ale nemyslím si, že bude mít čas na nějaké pravidelné hodiny a já chci v irštině opravdu pokračovat nějak systematicky. Jsem dost ráda, že budu mít k dispozici kolo, takže kdykoliv to půjde, budu ho využívat na kratší cesty do města, abych pořád nemusela platit ty šílený ceny za bus/benzín. A aspoň budu mít lepší fyzičku :-) Dneska ráno jsem se vzbudila a moje první myšlenka byla, že už za měsíc a pár dní budu v Irsku ŘÍDIT; opravdu zajímavá první myšlenka dne :D Trochu se toho bojím, ale snad si rychle zvyknu. Největší strach mám z první jízdy, kdy budu nervózní jako prase a budu se snažit to před rodinou nekazit, aby si to ještě nerozmysleli, ale znáte to - jak se člověk moc snaží, dopadá to blbě.
Na závěr jsem vám sem chtěla hodit nějakou fotku Enfieldu nebo Maynooth, ale bohužel mi to nic pěkného nenašlo, tak alespoň vzpomínka na Enniscorthy :-) Mějte se pěkně!

Vinegar Hill

Mé irské dobrodružství začíná...

9. BŘEZNA!

Jupííí! Rodinka byla na Vánoce v Americe, takže jsme byli v kontatku jen hodně občas přes mail a včera se vrátili, tak jsme konečně vyřešili mé datum příjezdu. Přesně za dva měsíce! Zdá se to jako hrozně dlouhá doba, ale vím, že to uteče neskutečně rychle. Ani se nenaděju a už budu zase sedět v letadle a říkat si, že jsem se naprosto zbláznila. Se svým rozhodnutím jsem ale čím dál tím víc spokojenější, i když se samozřejmě najdou chvíle, kdy si říkám, jestli jsem tu školu radši neměla ještě zkusit. Tyhle myšlenky většinou přichází, když jsem s přáteli, to se mi samozřejmě nikam odjíždět nechce ani v nejmenším. Ve škole jsem si udělala dvě zkoušky, které se mi budou hodit i k budoucímu studiu, protože to jsou volitelné předměty, ve kterých bych ráda pokračovala dál (irština a latina). Baví mě obojí, ale irštinu jsem si zamilovala ještě víc než latinu, je to hodně bláznivej jazyk :-) Beth učí irštinu na základní škole, tak mi zrovna v posledním mailu psala, že se těší, až si pokonverzujeme irsky. Haha, to jsem na to zvědavá! :D Jinak do ledna ještě bydlím v Praze, ale budu sem jezdit jen jednou do týdne do Motola (chodím tam za dětma) a v únoru už budu jen doma. Přemýšlím ale o tom, že i v únoru sem budu jezdit na otočku, protože do Motola chodím ráda a začala jsem teprve v prosinci, tak se mi moc nechce to ukončovat po jednom měsíci. V únoru budu mít ještě studentskou slevu, tak se to dá. Zkouším si sehnat brigádu, ale neúspěšně, ono komu by se vyplatilo mě zaměstnávat na měsíc a půl... Ještě jsem to úplně nevzdala, ale když to nevyjde, budu se prostě flákat s pejskama a tak :-)) Nevím, jak moc budu před odjezdem na blog přispívat, uvidíme. Něco se tu určitě objeví, ale ta frekvence bude spíš nízká. V březnu jsem ale zpět v plné síle! Tak se zatím mějte :-)

Mé nové irské 'doma'

Opravdu jsem nevěřila, že již ve čtvrtém článku vám budu moci představit svůj nový irský domov! Ano, rodinka, ze které jsem byla tolik nadšená, se pro mě rozhodla :-) Navíc jsem to dostala jako dárek pod stromeček, napsali mi to 24. večer! Jen tak jsem si zaskočila na mail a tam na mě svítil jeden od nich. Napsali mi to moc krásně, radost jsem měla takovou, že jsem mail dočetla jen do půlky, resp. do věty, kde se mě ptali, jestli bych chtěla být jejich další au-pair a potom jsem začala nadšeně skákat a křičet po domě :-) Jedna z posledních vět byla, že doufají, že přijmu jejich nabídku, tak tady opravdu nebylo o čem přemýšlet! Od první zprávy na APW jsem z nich měla dobrý pocit, který se s další zprávou a Skype hovorem jen umocňoval. Ještě před rozhodnutím mě požádali o reference od Cate a já jsem je též požádala o mail na jejich bývalou au-pair (odjížděla od nich těsně před Vánoci), která mi odepsala během jednoho dne a o rodince jsem četla jen samé krásné věci, což potvrdilo moje skvělé pocity z nich. Cate o mně prý také psala hezky, a tak už asi nic nebránilo tomu rozhodnutí :-) Momentálně jsou na Vánoce v Americe (hrozně rádi tam jezdí s tatínkovo rodinou), takže naše konverzace je trochu omezenější, ale hned jak přijedou, budeme si volat ještě jednou a já poznám dětičky. Brzy bychom se měli domluvit na příjezdu, alespoň v to doufám, protože bych si ráda koupila letenku co nejdřív. Odjíždět budu začátkem března. A jak tedy moje nová host rodina vypadá? Prozatím jsem zvolila jiná jména v rámci zachování soukromí rodiny.
Budu se starat o dvě děti, šestiletou Sarah a dvouletého Harryho, rodiče se 'jmenují' Beth a Samuel. Bydlí v severní části co. Kildare, což mi přijde jako moc fajn lokalita, protože je to celkem blízko k Wicklow Mountains (miluju hory), kousek k lesoparku (!!), kousek do Dublinu, což není úplně k zahození, i když větší města nějak extra nemusím a spokojenější jsem na vesnici v přírodě; a taky je to na trase autobusu i vlaku do západního Irska, kam se chci hrozně moc podívat a strávit tam alespoň pár dní. K moři to zas tak blízko není, ale to asi přežiju, nemůžu mít všechno :-) Sarah chodí do školy, takže tu uvidím vždycky ráno a pomůžu se 'school run', potom s maminkou odjede do školy (ve výjimečných případech se mnou) a já zůstanu doma s Harrym. Některé dny v týdnu má aktivity jako 'play&music group', kam ho budu mít za úkol odvézt. Ano, uhodli jste, budu řídit :D Jsem na to hodně zvědavá! Trochu se toho bojím, ale snad si rychle zvyknu. Řízení mám ráda a myslím, že mi i celkem jde, tak to snad nebude takový problém. Auto mi bude k dispozici i pro osobní potřebu, což je super pro cestování po neznámých místech (ti, kdo znají irskou veřejnou dopravu ví, o čem mluvím), ale musím se roďky ještě zeptat, jestli mají kolo, to bych radši na kratší vzdálenosti :-) Odpoledne vyzvednu Sarah ze školy (někdy přijede s mamčou) a buď se jede na aktivitu, nebo domů si udělat úkoly a hrát si do cca 4-5:00 pm, kdy přijede Beth a já mám volno, resp. ještě pomůžu s večeří a tak. Co se týče domácích prací, budu mít na starost klasiku - úklid po dětech, úklid po jídle, jednou týdně vysát a vytřít a prát, když bude potřeba. Znovu žádné žehlení, hurá!!! Beth to stejně jako Cate přijde zbytečné, mně taky, výborně :D A abych nezapomněla, mají ještě pejska a slepice :-)) Pejsek je tříletý zlatý retrívr Bailey, za což jsem moc ráda! Nebudu ho mít na starosti, ale stejně s ním ráda budu chodit na procházky co nejčastěji to půjde. To je, tuším, více méně všechno.
Abych to všechno neměla tak jednoduché, včera se mi ozvala ta rodina, co se zná s Cate. Oni se mi ozvali už před několika dny s tím, že bohužel potřebují au-pair od ledna nebo února a do března čekat nemůžou, jenže se jim ozvala jejich bývalá au-pair, že by k nim přijela na ledena a únor, což znamená, že bych mohla v březnu v pohodě přijet. Ale svoje rozhodnutí už nebudu měnit. I když by tahle rodina asi byla větší jistota toho, že se tam budu mít hezky a úkoly bych měla podobné, ještě jsem s nimi nemluvila po Skype a navíc bydlí v lokalitě, kterou už mám jakžtakž objevenou. Samozřejmě jsem nad tím dost přemýšlela, ale jednou už jsem se rozhodla pro 'mojí' rodinu a chtěla bych u toho zůstat. Věřím, že to tak bude dobře :-)
Myslím, že to je vše, co jsem dnes měla na srdci, tak vám přeji pokojné doprožití svátků a prázdnin, ať už jste kdekoliv!

NADŠENÍ

Ale obrovský!!! První rodina byla v pohodě, byli milí, ale znáte to, nijak to nezajiskřilo a bylo to trochu napjatý, bavili jsme se čistě jen o au-pairování a nic kolem toho. ALE! Druhá rodina je naprosto fantastická! Jen pro připomínku, jedná se o rodinu z co Kildare s jednou holčičkou (6,5) a jedním chlapečkem (2,5). Mluvili jsme spolu přibližně 45 minut, pokecala jsem si jak s mamkou, tak s taťkou a oba byli hrozně moc fajn. Tatínkovi se chtělo spát, tak potom odešel, ale prý ještě říkal, že jsem 'really nice' :-) Hovor probíhal ve velmi přátelském duchu, nejdřív jsme si povídaly o tom, jak se mi v Irsku líbilo minule, kde jsem byla, co jsem navštívila, jestli jsem tu měla nějaké kamarádky apod. Potom se mě mamča ptala, co s dětma ráda dělám a jak vypadal můj běžný den s holkama loni v létě. Tak jsem jí to popsala a byla nadšená, prý by si něco takového představovala. Dál jsme se bavily tak střídavě, chviličku o práci, potom se hovor stočil na úplně jiné téma a celkově to bylo prostě na pohodu. Na konci jsme se obě shodly na tom, že to byl zatím náš nejlepší hovor, což mě neskutečně potěšilo!!! Jedou teď na Vánoce do Ameriky, takže to bude s komunikací trochu složitější, ale prý se budou snažit chodit na mail co nejčastěji, abychom mohli být v kontaktu. Ještě mě požádali o reference, tak jsem jim předala mail na Cate a já jsem zase napsala jejich au-pair. Jsem zvědavá na odpověď :-) Nejvíc jsem ale zvědavá, jak to celé dopadne! Hrozně bych si přála k nim jít, ptala jsem se snad úplně na všechno a zatím s ničím nemám problém! Ještě jsem sice nemluvila s tou rodinou, co se zná s Cate, ale nějak pořád nereagují a čekat na ně určitě nebudu, kdyby se náhodou tahle rodina rozhodla, že by mě chtěli. Možná si někdo říká, že bych udělala blbost, kdybych se rozhodla hned pro druhou rodinu, se kterou jsem mluvila po Skype, ale mám z nich fakt výborný pocit. Bydlí na vesnici, ale kousek od menšího města a taky kousek od Dublinu, kde by určitě bylo možné se zapsat na kurzy irštiny, kterou se teď učím a chci v tom pokračovat (nehledě na to, že mamča je učitelka a irsky umí, takže bych v podstatě ani nemusela!), mají pejska, nepřehání to s úklidem, jejich au-pair se k nim vrací kdykoliv můžou, oni svoje au-pair jezdí navštěvovat,... Prostě mi držte palce, ať to vyjde! :-) 

Jelikož je zase skoro jedna ráno a já poslední dobou moc nespala, myslím, že to jako krátká reflexe dnešních dvou hovorů stačí. Uvidíme, co se bude dít dál, I will keep you posted! Dobrou noc! Jo a omlouvám se, že rodiny nazývám jen 'rodiny', může v tom být asi trochu zmatek, ale nechci uveřejňovat jejich jména. Možná pro ně vymyslím nějaká krycí :-))